Králík
Po česneku vonící směs na králíka nebo kuře
Zelené lístky výborné do pokrmů i do čajů
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis nebo triloba) je vytrvalá, až 70 cm vysoká rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) původem ze Středomoří a Malé Asie. K léčení se používala již ve starém Egyptě, šalvějí (lékařskou nebo křovitou) se kořenilo už ve starém Římě. Do střední Evropy a dnešních Čech se dostala v 9. století, kdy se pěstoval v klášterních zahradách. Jako léčivo i jako koření se používají zeleno- až stříbrošedé listy, které chutnají trpce a lehce nahořkle.
V lidovém léčitelství se využívá pro své protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky. Zabraňuje průjmům, omezuje pocení, pomáhá při gastrointestinálních potížích a nadýmání, potlačuje tvorbu lupů, používá se na problémovou pleť při akné a záněty v dutině ústní. V nadměrném množství působí toxicky a hrozí poškození jater.
Jako koření se používá především v rámci středomořské kuchyně k vepřovému a telecímu masu, do omáček, ke grilovaným masům a rybám, jako dochucovadlo do sýrů, nádivek a bylinkových másel (spolu s petrželkou) nebo bonbónů. Ve staročeské kuchyni byla prý šalvěj rovnocenná s petrželkou. Používá se do kořenných bylinkových směsí spolu s mátou, rozmarýnem, majoránkou, oreganem, bazalkou, přidává se do karbanátků, sekané, je vhodná do nádivek a na kuřata, na telecí maso a vepřové kotlety. Můžeme ji také dávat do pomazánek. Šalvěj má velmi silné kořenité aroma i výraznou chuť, proto jí nepoužíváme mnoho. Na jednu porci stačí špetka šalvěje.
Země původu: Turecko
Váš košík
Váš nákupní košík je prázdný.