Lékořice

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra), zvaná také sladké dřevo, je vytrvalý polokeř z čeledi bobovité (Fabaceae), která se z oblasti svého původu - Středomoří - rozšířila až do Číny. První písemná zmínka se objevila díky řeckému filosofovi a přírodovědci Theofrastovi. Mezi jiným píše, že sladké dřevo pomáhá proti trýznivé žízni. Do Čech se dostala až v 16. století, kdy ji začali pěstovat benediktini. Planě dnes roste na jižní Moravě v okolí Mikulova, Bzence a Hustopečí. Jako lék i koření jsou používány výhradně dřevnaté žluté kořeny, které se sklízí na podzim třetího až pátého roku. Kořeny se melou a vaří, až vznikne hustá černá kaše chutí i vůní podobná pendreku. 

Ve starověké Indii byla lékořice svařená s mlékem, cukrem, pepřem a šáchorem používána jako afrodiziakum. Léčívá síla lékořice se projevuje především při nemocech z nachlazení, zvláště v počátečním stadiu. Příznivě působí také při bolestech v krku, kašli, bronchitidě a astmatu, kdy dokáže naředit hlen. Doporučujeme použít jako čaj - 15 gramů lékořice spolu s čtvrt litrem vody přiveďte k varu a vařte alespoň 5 minut. Přeceďte a pijte malou sklenku vždy před jídlem.

Jako koření se používá při výrobě cukrovinek (pendrek), různých likérů a lihovin. Využití má i v tabákovém průmyslu.

Země původu: Uzbekistán